Anna Karenina
( L. N. Tolstoj )

Autor rozsáhlého osmidílného románu Anna Karenina Lev Nikolajevič Tolstoj se svým dílem řadí mezi největší z ruských klasiků.

Život mu nabídl téměř vše, po čem může obyčejný smrtelník toužit; Tolstoj žil v přepychu i bohatství, pocházel ze staré šlechtické rodiny a oplýval neobyčejným literárním talentem. Přesto však jemu ke štěstí nestačilo pouze dobré materiální zázemí spojené s obyčejným rodinným štěstím. Trpěl obavami ze smrti, znepokojovaly jej palčivé problémy doby a s nimi spojené otázky, které mu přinášel každodenní život. A právě tyto jeho pohnutky jej vedly k vytvoření tohoto jednoho z jeho nejznámějších děl.

Prolínají se zde dvě hlavní dějové linie, zobrazující zcela kontrastní osudy šťastného manželského páru Kitty a Konstantina Dmitriče Levinových oproti milostnému trojúhelníku vdané ženy Anny Kareniny, jejího manžela Alexandra Alexandroviče a Annina milence, hraběte Vronského. Autor velmi jemně, do nejzažších detailů popisuje nejrůznější postoje hlavních osob, přičemž je podrobuje hluboké psychoanalýze.

Tolstoj pro svůj román vytvořil jednu z nejkrásnějších ženských hrdinek a pečlivě sleduje její vývoj v celém románu. Zpočátku se s Annou seznamujeme jako s energickou, ženou plnou síly, oslňující nadměrnou krásou i elegancí. Anna se vydává do Moskvy, aby přispěla k urovnání vyhrocené manželské krize mezi jejím bratrem Štěpánem Arkaděvičem Oblonským a jeho manželkou Dolly, způsobené nevěrou Štěpána Arkaděviče.

Mise končí úspěšným smířením obou manželů, pro Annu však představuje počátek její zkázy, když se při té příležitosti seznámí s pohledným hrabětem Vronským. Ten se zprvu dvořil Dollině mladší sestře Kitty, bezmezně se však zamiluje do Anny, a proto ji následuje v cestě do Petrohradu, kde se Karenina vrací ke svému zbožňovanému synkovi Serjožovi a nemilovanému choťi Alexeji Alexandroviči. Annin manžel ztělesňuje typicky chladného člověka žijícího podle svých právních a mravních kodexů, silně lpí na své kariéře a svých konzervativních představách.

Dříve klidný rodinný život, vystavěný na spoustě stereotypů, se začíná hroutit v momentě, kdy Anna podlehne své vášni a i přes své počáteční odříkání se stane Vronského milenkou. Následně se jí začíná hnusit její postavení nevěrné ženy, která vlastnímu muži lže, a přitom se tajně schází s jiným. Touží po oficiálním svazku, po vyřčení pravdy. Karenin je však i poté, co se mu Anna sama svěří se svou nevěrou a přizná se mu tak jak k lásce k Vronskému, tak k nenávisti, jíž cítí vůči němu samotnému, ochoten dále setrvat v manželském svazku. Jde mu o jediné, nechce pošpinit své jméno, proto trvá na naprostém utajení věci, která hrozí přerůst ve společenský skandál. Anna naopak touží žít, žít opravdový život místo vyumělkované frašky, jakou jí připomíná vlastní manželství, kde se cítí seškrcena. Obviňuje Karenina, že „dusil vše, co v ní bylo krásné.“

Konflikt pokračuje, Anna porodí Vronského dítě a při porodu jí k smrti zbývá pouze pár krůčků. Naprosto paradoxně si Karenin oblíbí toto dítě a touží napravit rodinnou katastrofu. Anna se však spojí s Alexejem Vronským, načež s ním odjíždí do Itálie. Zde se zdá, že vztah nakonec najde svého naplnění. Anna s Vronským jsou šťastni, ale jen do té chvíle, než Vronskij zatouží po návratu do vlasti; tak také dvojice zanedlouho učiní.

Společnost, již Tolstoj v celém svém díle odsuzuje a naprosto otevřeně kritizuje, však Annu nehodlá znovu přijmout. Ta navíc trpí odlukou od svého syna, kterého jí nemůže vynahradit ani její malá holčička Ani. Společně s Vronským usilují o dosažení rozvodu, Vroskij si pak chce Annu vzít. Karenin se v tu dobu nalézá pod vlivem přísně konzervativní fanaticky pobožnůstkářské hraběnky Lydie Ivanovny, a proto tuto možnost odmítá.

Čekání se prodlužuje do nekonečna. Na Annu toto její postavení doléhá se všemi tíživými důsledky. Ke konci podléhá mnohdy až paranoidním představám, stává se závislá na opiu, touží šokovat veřejnost. Přepadají ji deprese plynoucí z obav, že ji již Vronskij nemiluje a Anna začíná žárlit na mladou princeznu Sokorinu, čímž trýzní Vronského i sebe. Vronskij se nedokáže s touto situací vyrovnat, nedokáže nešťastnou Annu podpořit ani pochopit.

Jejich vztah procházející krizí nakonec ukončí osudná hádka, po níž se Anna Karenina vrhá pod jedoucí vlak s úmyslem pomstít se Vronskému i všem ostatním, kdož jí ublížili. Úmysl, způsobit Vronskému výčitky svědomí nadosmrti, se plní. Mladý hrabě o sobě sám prohlásí, že „jako člověk má tu výhodu, že život pro něj nemá žádné ceny, a že fysické síly má dostatek, aby se vsekal do nepřátelských řad a buď je porubal, anebo padl.“ S tím se jako dobrovolník přihlásí do armády a odjíždí bojovat za svou vlast.

Jeden z hlavních problémů Anny, problém rodiny velmi výrazně kontrastuje se šťastným rodinným životem Levinových. V Kitty spatřuje Tolstoj ideál ženy coby oddané manželky a milující matky. Líčí celý průběh Kittiny lásky, původního odmítnutí Levinova prvního návrhu k sňatku, následné zklamání, když se Vronský zamiluje do Anny. Popisuje i znovusblížení se s Konstantinem Dmitřičem, jejich námluvy a následnou svatbu. Přitom promýšlí osud ženy i její poslání, přičemž však také ženu omezuje pouze na rodinný kruh.

Ideál života je v románu ztotožněn s životem ruských mužiků, kde Tolstoj idealizuje fyzickou práci a podává obraz radostného veselí i nadšení při zemědělských pracích.

V protikladu s veskrze špatnou společností lpící na nesmyslných pravidlech, která hlavní hrdince zabraňují v dosažení jejího životního štěstí, zde autor barvitě líčí krásnou ruskou přírodu. Ačkoli se Lev Nikolajevič Tolstoj řadí mezi realistické autory, můžeme zpozorovat i některé další romantické prvky, jako například hluboký vír emocí, který zabíjí hlavní protagonistku příběhu, stejně jako promítání vlastní osobnosti do postav románových. Zvláště viditelné je toto například v některých Levinových reflexích, kdy se dotyčný zamýšlí nad otázkami smrti a pravé víry. Realistických rysů však převládají. Autostylizace již není tak nápadná, respektive, autor sám nepřiznává, že jde o autobiografické prvky, ani nevyjadřuje své shodné postoje s hrdinou přímo v textu. Vše popisuje co nejvíce objektivně, snaží se o přesnou analýzu společnosti, prostředí a tehdejších zvyklostí…
Neupíná se již k jedinci samotnému, ale rozebírá celou skupinu lidí, jejichž životy se navzájem nějakým způsobem propojují.
Snad stojí za zmínku, že právě tento Tolstého román byl několikrát zpracován do filmové podoby, z čehož je nutno upozornit zejména na poslední verzi, která se v mnohém s původní předlohou neshoduje.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3960