Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát
|
Erasmus Rotterdamský patří k předním evropským humanistům období renesance a často je uváděn jako první mezi nejvýznamnějšími. Jeho literární působení je nesmírně široké a přesahuje díla mnohých učenců té doby. Byl teologem, filozofem, spisovatelem, překladatelem a především pravým člověkem své doby, který ostatní vysoce převyšoval svým rozhledem a vtipem. Kladl důraz na vzdělání a vysmíval se formalismu. Vyzdvihoval význam dědictví antiky. Svými současníky byl nazýván „knížetem humanistů“.K jeho nejznámějším dílům patří Chvála bláznivosti (Encomion Moriae id est Stultitiae laus; satirické zrcadlo tehdejší společnosti a poukaz na její chyby), Adagia (čili soubor přísloví a rčení), Proti barbarům (Antibarbari; kritika nevzdělanců, zde jsou shrnuty jeho hlavní životní postoje) a další desítky převážně latinsky psaných knih. Nelze opomenout i četné listy – v psaní listů byl Erasmus opravdovým mistrem (jsou to stylisticky dokonalá rozsáhlá živá díla, jejichž počet dal v knižním vydání vzniknout dvanácti svazkům).
E. Rotterdamský se narodil v Nizozemsku – s největší pravděpodobností v Rotterdamu – kolem 28. října 1469. O datu jeho narození a podrobnostech z dětství nelze s určitostí prohlásit téměř nic (sám Erasmus se o rané kapitole svého života příliš nezmiňoval), a to hlavně proto, že byl nemanželským dítětem nelegitimního svazku mezi knězem a měšťankou a jeho původ byl proto vždy poněkud zamlžován. Původně se (pravděpodobně po otci) jmenoval Gerhard Gerhards, dokázat to však nelze. Nizozemské Brabantsko patřilo spolu se zbytkem Holandska k nejvyspělejším územím v Evropě, což se projevilo i na kvalitě vzdělávání. Sám Erasmus navštěvoval kvalitní církevní školy. Poté roku 1487 vstoupil mezi augustiniány. Přestože na léta strávená v klášteře ve svým listech vzpomínal vždy kriticky, nepopíral, že právě zde poznal své antické vzory a seznámil se se studiem teologie a filozofie, kterému později věnoval celý svůj život. Erasmus složil slib věrnosti a stal se knězem.
Roku 1493 si zajistil finanční prostředky zaměstnáním sekretáře cambridgského biskupa a mohl odjet studovat na Sorbonnu. Do této doby spadají Erasmovy první literární pokusy. Studium zakončil teologickým doktorátem. Potom Erasmus cestoval po celé Evropě a na svých cestách poznal mnoho přátel a navázal množství styků s tehdejšími humanistickými učenci a filozofy. Pořídil první latinské překlady. Poznal Johanna Frobena (jehož tiskárna byla středem skupiny švýcarských humanistů a později se stala i Erasmovým dvorním vydavatelstvím). Patřil k velice významným učencům a spisovatelům.V roce 1519 navázal styky s Martinem Lutherem, který nejprve z Erasma vycházel.
Proud reformace, jenž výrazně ovlivnil spád událostí v Evropě, však Erasma od svých obdivovatelů oddělil. Humanista, který vždy prosazoval nenásilnou, kultivovanou nápravu církve, který toužil po přímém jednání na základě čistoty svědomí s využitím racionálního myšlení a vzdělání, se nemohl ztotožnit s radikálními a mnohdy drsnými postupy nápravy církve (takovými, jak je viděli mnozí reformátoři). Pro svou nerozhodnost a nevoli přidat se otevřeně k jedné z proti sobě stojících stran byl odsouzen představiteli obou směrů (reakčními katolíky i radikálními reformátory) a jeho vliv poklesl. Odvrátili se od něj mnozí přátelé. Ani jeho ostrá kritika, ani jeho satira, kterou se bavil na účet zapšklých biskupů mu nezpůsobily tolik problémů, jako váhavý postoj k reformaci a touha po nezávislosti.Kritizován ze všech stran se Erasmus stáhl do ústraní, kde usilovně pracoval na překladech a nových spisech. Dozvídá se o popravě svých přátel humanistů – Johna Fishera a Tomáše Mora. Touží se vrátit zpět do své rodné země, ale 12. července 1536 umírá v domě svého přítele Frobena.
Chvála bláznivosti (v našem překladu dříve Chvála bláznovství – tento omyl byl způsoben špatnou interpretací latinsko-řeckého názvu) je bezesporu nejvýznamnější dílo Erasma Rotterdamského. Jde o monolog bohyně Bláznivosti, jíž autor začleňuje do sboru antických božstev, ke kolektivu posluchačů, který představuje společnost počátku 16. století. Bláznivost si na pomoc bere své služebnictvo – totiž Sebelásku, Lichotivost, Zapomnění, Lenost, Rozkoš, Šílenost a Poživačnost.
Bláznivost v dlouhé řeči nejprve připomíná posluchačům, že je nejvýznamnějším božstvem a také to náležitě dokazuje. Vypravuje, že celý život všech lidí na světě je prostoupen velkými či malými bláznivostmi, že největší výhody jsou přisuzovány právě šaškům a bláznům a naopak o vážné mudrce nikdo nestojí. Porovnává vidění cizích osob jako bláznů a sebekritické hodnocení v otázce bláznivosti.Potom ostrý jazyk Bláznivosti začne kritizovat zažitá středověká dogmata. Ukazuje, že člověk je součástí přírody a měl by se podle toho (navzdory tomu, jakkoli to může vyznít bláznivě) chovat. Erasmus ústy své Bláznivosti odmítá lichotivost a přílišnou sebelásku, které zapříčiňují, že některé osoby nejednají tak, jak by měly. Vysmívá se přetvářce a ironizuje nedotknutelná klišé. Bere si na paškál všechny stavy, lidi z vrstev nejchudších i ze špiček světské a církevní moci, pohrdá potupnými zvyky mnichů i hanebným jednáním šlechty, útočí dokonce i do vlastních řad, přičemž je ale velice spravedlivý, takže každý je pokárán tak moc, jak si zaslouží.
V celém díle není (v případě kritiky a výsměchu) použito jedno konkrétní jméno. Erasmus nechtěl proti sobě poštvat žádné osoby, pouze chtěl (v souladu se svou povahou) ukázat pravdivý obraz špatného lidského jednání. Jeho zájmem nebylo odsoudit jednotlivce, nýbrž podstatu činů. Ti, jichž se to týkalo, se měli v řádcích poznat sami. Bohužel velká většina lidí nepochopila, že to, co Erasmus tak vtipně a chytře kritizuje, se týká i jich samotných. Málokdo prostě v knize spatřil sebe, což bylo prvotním Erasmovým motivem. V důsledku toho si jedna část čtenářů knihu oblíbila jako lehké čtení a druhou (především mniši a církevní představitelé) obsah velice rozlítil (natolik, že byly Erasmovy spisy připsány na seznam zakázaných knih). Původní Erasmovy záměry byly objeveny až v době osvícenství.
V závěrečné fázi se Bláznivost obrací přímo na církev, připomíná různými způsoby slova apoštolů a původních křesťanských učenců, cituje Bibli a srovnává myšlenky s antickými mysliteli.
Erasmus si Bláznivost jako řečníka svého projevu nezvolil náhodou, vycházel z toho, že bláznům bylo jako jediným dovoleno vždy říkat pravdu, ať byla jakkoli krutá. Chtěl si rovněž vybrat něco, co bude ostře kontrastovat s vážnými a zkostnatělými hodnostáři, na něž útočí. Kniha je psána opravdu mistrovsky a podle mého názoru je živá i dnes, troufám si říct i „nadčasová“. Erasmus zde hluboké a velmi důmyslné myšlenky sděluje s lehkostí a ironií, takže vlastně vychovává čtenáře zábavnou formou, jeho kniha má zajištěnou oblíbenost a nadčasové poselství o lidské hlouposti, nadutosti, sobectví a neznalosti zůstane zachováno.
Desiderius Erasmus Rotterdamský: Chvála Bláznivosti
Desiderius Erasmus Rotterdamský: List Martinu Dorpiovi
V sestavování životopisu bylo použito prací „Vojna a mier v Erasmových Adagiách“ Mgr. Branislava Pokrivčáka a „Erasmus Rotterdamský a jeho Chvála Bláznivosti“ (Doslov knihy) Michala Svatoše.