Svatopluk Čech (*21.2.1846,† 23.2.1908)
Básník, prozaik, satirik i fejetonista, také novinář. V jeho díle dochází k oživení vlastenectví a slovanství. Narodil se v Ostředku u Benešova, v rodině správce panství. Vystudoval gymnázium v Litoměřicích a následně práva v Praze. Brzy se však začal zajímat jen o literaturu. Stal se redaktorem Květů, psal do Národních listů, Světozoru. Roku 1868 organizoval vydání almanachu Ruch, do kterého přispěl epickou básní Husita na Baltu. Další tvorba: epika historická: Husita na Baltu, Žižka, Adamité, epika venkovská: Ve stínu lípy, Lešetínský kovář, Sekáč, epika alegorická: Evropa, Slávie, satira: Hanuman, lyrika: Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka, .próza: Nový výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV.století.


Pražský měšťan Matěj Brouček popíjí v hradčanské hospůdce pana Würfla Na Vikárce, společně se svými přátely. Během večera diskutovali o všem možném, ale hlavně o starých tajných chodbách v Praze. M. Brouček je posledním hostem. Při odchodu se najednou propadá do podzemní chodby (str. 131). Do chodby připomínající nějaké katakomby nebo podzemní hrobky. Po dlouhé cestě kdy nevěděl kam jde a kde je dorazil ke dveřím zkoušel je otevřít, ale nešli, zkoušel otočit klíčem (str.136). Dostal se do místnosti plné pokladů, má za to, že je v neobjevené klenotnici krále Václava IV. Ven na volnou ulici se dostal až poté co objevil za obrazem něco čím se mu podařilo dveře otevřít Brouček je udiven tmou a podivným vzezřením průčelí domů, neosvětlenými ulicemi a dalšími věcmi na které je zvyklí z 19.stol. Potká člověka s lucernou, který mluví zvláštní češtinou a tvrdí M.Broučkovi, že je rok 1420 a že je v době Jana Žižky (str.147). Poté se M. Brouček vydává dál na cestu. Z poza rohu pozoruje v tu dobu ještě netušíc, ze je to Žižkovo vojsko sedící u ohně, ze strachu před nimi však utíká dál a přespává na patníku. Ráno se M.Brouček seznámí s měšťanem Jankem od Zvonu, nazývaným Domšíkem, který ho pozve do svého domu. Tam se vyspí, dostane najíst napít a seznámí se s Domšikovou dcerou Kunhutou, kterou si ihned oblíbil.Převleče se do tehdejšího šatu, ozbrojí sudlicí a odejde k husitskému vojsku. Cestou mu dělá problémy jeho sudlice se kterou neustále vráží do dalších lidí v davu, kteří mu nadávají a uráží ho (str. 211). Asi v pravé poledne ukrývají se M.Brouček, Domšík a s dalšími v hospodě před silným žárem slunce, popijí medoviny, když to vše musí opustit poněvadž Zikmundovo vojsko se snaží dostat přes Vltavu, spolu s ostatními vychází z krčmy, M.Brouček se odděluje od Domšíka a ostatních, když si myslí že se ukryje na Vítkově, kde sídlí J.Žižka se svým vojskem.(str. 238) M.Brouček zakopl o svoji sudlici a dopald na zem, tak že se ho kůň s jezdcem přeskočil. Bez pohnutí zůstal chvíli nehnutě ležet. M. Brouček se doplazil do bezpečí až k vinici pod Vítkovem.(str.239) Jsou to tito dva táborité Hejtman Chval a kněz Korand před kterými se chvástá svými hrdinskými činy.(str.240) Je jimi doveden až k Žižkovi na vrch Vítkov, kde jej přijali mezi sebe. V průběhu památné bitvy na Vítkově se mu podaří uniknout zpět do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. (str.262) U Domšíků se převlékne do svých moderních šatů a aby nebyl tak nápadný přehodí přes sebe ještě husitský klok, od Bílého zvonu se snaží dostat zpět do onoho domu plného šperků, obrazů, atd., jenže po cestě je pražany zajat.(str.266-267) Žižka i bratr Chval poznali M.Broučka. Poznali jej i ostatní se kterými byl ještě před tím než utekl k táboritům na medovině, a i ti vystoupili proti němu.(str.272-274). Je strčen do sudu, který valí do již zapaleného ohně. Celý zděšený zděšený v sudu volá ještě jméno dcery Domšíka Kunky, v v tom na něj někdo promluví M.Brouček otevře oči a spatří pana Würfla, který zjišťuje co se ze sudu ozývá.(str.277) Hostinský pomůže Broučkovi ze sudu, kam večer podnapilý host spadl. Matěj Brouček vypráví o svých domnělých dobrodružstvích.